Úvod do problematiky separatistických území Indonésie: Východní Timor

Portugalci kontrolovali území již od počátku 16. Století. Před nástupem prvních Evropanů patřil Východní Timor k čínské a indické obchodní síti. Právě kvůli šíření portugalského jazyka a křesťanství  mezi původní obyvatelstvo, které mělo svou kulturu, vznikla tak odlišná společnost se srovnáním  s okolními ostrovy, které mělo pod správou Nizozemsko. Jejich katolická víra s prvky animismu vynikla na povrch ještě více se vznikem muslimské Indonésie. To je důvodem separatistických tendencí vůči Indonésii.

V 70. letech 19. století byla svržena portugalská vláda Marcella Caetana[1], vláda Salazarova nástupce, a Portugalsko muselo nevyhnutelně začít s dekolonizací. Oproti krvavým událostem v koloniích v Africe se situace ve Východním Timoru ubírala poklidným tempem a v roce 1974 se s legalizací politických skupin dostávají do popředí nové politické organizace.[2]

Jednou z hlavních politických stran byla Timorská demokratická unie (UDT), která prosazovala plnou nezávislost během 3-5 let. Další strana Timorská sociálnědemokratická asociace (ASDT) byla soupeřem UDT. ASDT byla proti všem formám kolonialismu a byla pro autonomii, která by postupně směřovala k nezávislosti. Její program byl zaměřen na podporu účasti obyvatel Timoru na politickém životě a zlepšení životní úrovně ve Východním Timoru. Strana ASDT se s růstem podpory Timořanů mění v Revoluční frontu za nezávislý Východní Timor (FRETILIN). Timorské lidové demokratické sdružení (APODETI), další z politických stran, navrhovalo spojit obě části Timoru a připojit se k Indonésii se zárukou autonomie. Spojením Timoru chtěla strana docílit  snížení zaostalosti ostrova a jeho nepřirozeného rozdělení. Její podpora však byla omezena pouze na islámskou menšinu.[3]

Indonésie projevovala o Východní Timor velký zájem. Podle ní by vznik nezávislého Východního Timoru přinesl hrozbu pro východní část Indonésie, a proto ho chtěli k Indonésii přičlenit, i když navenek stále respektovala právo na sebeurčení Východotimořanů z let 1974. Indonésie vyslala do Východního Timoru výzvědnou službu BAKIN, která měla za úkol sbírat stoupence pro připojení k Indonésii, a připravovala se na invazi s názvem Komodo, která byla z prvu plánována jako nevojenská. V období bipolárního světa se k Indonésii připojily také západní mocnosti[4] a souhlasily i s případnou vojenskou invazí.

Občanská válka mezi stranami UDT a FRETILIN v roce 1975 končí vítězstvím FRETILIN a ta tak získává kontrolu nad Východním Timorem. Indonésie vyslala do země antikomunistickou frontu složenou ze členů UDT a APODETI. V zemi nastaly krvavé konflikty a FRETILIN 28. listopadu 1975 vyhlašuje nezávislou Demokratickou republiku Východní Timor.[5] Nezávislost však uznalo pouze několik států, z nichž téměř všechny byly komunistické. Indonésie ihned začala obsazovat Dili a Bacau a postupovala s invazí do středu země. Do boje vstupuje Portugalsko, které se doposud snažilo vyřešit dekolonizaci v Africe, a žádá ONS o pomoc. Indonésie však stáhnutí vojsk z Timoru odmítá a na druhou rezoluci OSN reaguje 31. května 1976 svoláním Lidového shromáždění v Dili. Předem byli vybráni představitelé stran, které souhlasí s Indonésií, aby sepsali petici o integraci Východního Timoru a Indonésie.[6]

I přesto, že OSN anexi neuznala, nikdo se proti invazi nepostavil . Invaze přinesla hromadné popravy, znásilňování, obyvatelé Východního Timoru byli nuceni odcházet do táborů střežených armádou, kde se šiřilo mnoho nemocní. Indonéské jednotky pokračovali s bojem proti odporu do 80. let. Hladomory, nemoci, boje a čistky vzaly životy  jedné třetině obyvatelstva Východního Timoru . Tato hrozná situace přiměla východotimorský národ sjednotit[7] a vytvořit v roce 1988 Národní radu mauberského hnutí odporu (CNRM), která měla za cíl osamostatnit Východní Timor a zavést v něm demokratický režim západního typu. I po zatčení vůdce FALINTIL odboje proti Indonésii neutichají. Vedoucí CNRM José Ramos Horta, se snažil upoutat pozornost a získat tak podporu zahraničí.  

K vyhlášení nezávislosti dopomohl také pád diktátorského režimu Suharta v Indonésii v roce 1998. Téhož roku nástupce Suharta začal stahovat vojska z Východního Timoru a v srpnu  byla uzavřena dohoda mezi Indonésií a Portugalskem o autonimii Východního Timoru, ten však pouze s autonomií nesouhlasí. V lednu 1999 prezident Habibie slíbil Východnímu Timoru nezávislost, pokud s ní bude na referendu souhlasit většina občanů. Do země opět vtrhly indonéské milice a začaly se zastrašováním obyvatel, ale i přes tuto krvavou situaci se 30. srpna 1999 referanda zúčastnilo 98% voličů, ze kterých téměř 80% hlasovalo proti autonomii.[8]

Po referendu však nastal ještě větší teror ze strany milicí a indonéské armády. OSN vyzývala Indonésii k okamžité nápravě situace. Velká Británie a Spojené státy přerušili dodávání zbrojení pro Indonésii a spolu s EU a jinými mezinárodními organizacemi zamezili přístup pomoci Indonésii. V září 1999 Indonésie povolila rozmístit mírové jednotky na území Východního Timoru a během měsíce byl v zemi nastolen mír.[9] UNTAET[10] pomáhala Východnímu Timoru až do vyhlášení nezávislosti dne 20. května 2002.

 Zdroje:

1.History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.

2.Východní Timor-Dekolonizace, vyhlášení nezávislosti a indonéská intervence. Tenggara.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=322:vychodni-timor-dekolonizace-vyhlaeni-nezavislosti-a-indoneska-intervence&catid=12:dali-zem-jv-asie&Itemid=14

3.Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.

---

[1] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.

[2]  V době Salazarovy a Caetanovy vlády platil ve Východním Timoru zákaz vytvářet politické strany či jakoukoli politickou aktivitu.

[3] Východní Timor-Dekolonizace, vyhlášení nezávislosti a indonéská intervence. Tenggara.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=322:vychodni-timor-dekolonizace-vyhlaeni-nezavislosti-a-indoneska-intervence&catid=12:dali-zem-jv-asie&Itemid=14

[4] Zápaní velmoce chtěly zabránit vytvoření dalšího ohniska komunismu na Východním Timoru.

[5] History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.

[6] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.

[7] Proti Indonéské integraci začali vytsupovat také členové původně proindonéských politických stran UDT a APODETI.

[8] History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.

[9] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.

[10] Peacekeepingová mise